Paddleboarding v zemích Českých

S paddle-boardem na řeku!

 Aneb Vltava 3xjinak.

Každý z nás si jistě dost často láme hlavu s tím, co dělat, když nefouká. Mimo tradičních zábavných aktivit jako gaučing, hospodská první liga a mnoho dalších, se v poslední době rozmáhá mezi surferama aktivita zvaná paddle-boarding. Letos na jaře jsme tomuto sportu propadli i my dva. Zprvu jsme byli k této novince velice skeptičtí a tahat na střeše našich, již tak přeplněných, aut další prkna jenom kvůli pádlování, nám přišlo jako holý nesmysl! Po prvním svezení a objevení nafukovacích Red-boardů, se kterými jsme si skvěle zajezdili na řece a neutrpěli žádné větší materiální škody, bylo ale jasno: Tohle musíme mít doma! Prkna jsme začali vozit na všechny windsurfingové závody. Je super, že když nefouká, člověk alespoň něco dělá a neválí se tupě na břehu. V týdnu jsme si občas dali nějaký ten výlet kolem Karlova mostu v Praze, ale největší zábavu s paddle-boardy jsme zažili na horním toku Vltavy, slalomových kanálech v Tróji a Veltrusech, nebo na cvičné peřeji Hubertus na Ohři.

Vltava Vol. 1

Většina vodáků v ČR míří právě sem. Úsek Vltavy mezi Vyšším Brodem a Zlatou Korunou tedy vypadá v sezoně jako Václavské náměstí, ale je to řeka pěkná, kde si každý najde ten svůj oblíbený jez nebo alespoň občerstvení. Poprvé jsme se na Vltavu vydali začátkem července. Stav vody nebyl zrovna ideální a ani sluníčko moc neopalovalo, ale výlet to byl nezapomenutelný. Úsek z Nového Spolí do Zlaté Koruny jsme jeli dokonce několikrát a na každém jezu se zastavili na hodnou chvilku. Buď byl jez hned od začátku suprovým zážitkem, nebo naopak výzvou a obtížnou překážkou, která se napoprvé bez pádu rozhodně překonat nedala. Mezi naše neoblíbenější jezy patří Lyra, nebo jez pod zámkem v Krumlově, ale především jez ve Vyšším Brodě, kde je potřeba překonat hned na začátku více jak metr vysoký skok. Potom náš paddle-boardový progres přerušily windsurfingové závody a tak jsme se na Vltavu vrátili až začátkem srpna. Při našem druhém výletu jsme objevili ještě vlnu pod elektrárnou ve Vyšáku, která se dá ridovat snad donekonečna a také úspěšně překonali všechny jezy až po Zlatou Korunu. Na Vltavu se rádi znovu vydáme, každý jez je stále výzvou. Můžeme ji ale doporučit i mírně pokročilejším jezdcům. V případě nouze se v sedě nebo kleče dá sjet prakticky cokoliv.

Vltava Vol 2.

Když kněžna Libuše v české pověsti předurčila pro Prahu místo na Vltavě, věděla, proč to dělá, myslela na nás paddle-boardisty. Díky tomu nemusí Pražáci za pádlováním nijak daleko. Stačí jen najít místo, kde se dá zaparkovat auto u řeky (větší pankáči mohou využít i variantu MHD), za pár minut nafouknout board a vyrazit s chutí na vodu. Nejčastěji chodíme pádlovat pod Vyšehrad, mezi Žlutými lázněmi a Jiráskovým mostem. Zvlášť když je hezké počasí, je ve žluťácích opravdu na co se koukat:-) Když máme víc času pádlujeme i dále po proudy. Tady je třeba opět ocenit nafukovací paddle-boardy, které lze lehce a beze škody přetáhnout přes jezy (které jsou v Praze nesjízdné). Můžete tak od Jiráskova mostu pokračovat dále okolo Národního divadla mezi Střelecké ostrovy. Zde si zapádlujete mezi šlapadly a můžete si koupit pivo, které vám natočí přímo na vodu.

 Občerstveni pak za pozornosti fotících turistů proplujete pod Karlovým mostem, minete Právnickou fakultu a při dostatku sil můžete propádlovat celou Prahou a pokračovat až k slalomovému kanálu v Tróji (viz níže). Není to úplně kousek, ale stojí to za to - Praha je z vody krásnější než byste mysleli.

Ale pozor! I v Praze si můžete na Vltavě užít dostatek adrenalinu. Musíte ale vyrazit na druhou stranu a to do Modřan. Zde se nachází asi patnáct metrů dlouhá šlajsna. Tu bych ale doporučil zkušenějším jezdcům. Vypadá sice velmi mírumilovně, ale technicky je těžší než řada obtížněji vypadajících jezů. Paddle-board má tendenci se ve šlajsně převracet, proud je silnější než vypadá, a když spadnete, drhnete tělem o betonové dno. Tím vás ale nechci odradit, jen dostatečně varovatJ Pořád je to bezpečnější a o několik úrovní lehčí než vyrazit na slalomové kanály.

Vltava volume 3:

Slalomových kanálů je na Vltavě několik. Měli jsme zatím čest poznat dva. V Praze-Troji a ve Veltrusech. Nejprve jsme byli pádlovat v Troji. Po celodenní cestě po Vltavě ze Žlutých lázní, relativně unaveni jsme dorazili do areálu loděnice a začali vyřizovat povolení, což byl docela problém. Paddle-boardisté nejsou v Troji vítáni úplně s otevřenou náručí. Po nějaké době přemlouvání jsme se dohodli, že počkáme navečer, až provoz v kanále trochu opadne, a pak že se můžeme pokusit o nějaké přejezdy a radosti ve vlnách. Bylo velkým štěstím, že jsme zde potkali místního paddle-boardborce Pavla-„Pajaka“, který nás zasvětil do tajů proudů a válců a výrazně nám pomohl s prvními krůčky. Po více jak hodině pádlování v kanále a nespočtu pádů, jsme byli naprosto vyčerpáni, ale šťastni! Přejezdy proudu a zavěšování do vracáku už nám nejsou úplně cizí, proběhlo i několik pokusů o waveriding. V Troji jsme od té doby bohužel nebyli. Jak nám řekl pan správce kanálu: „Nikdo se nám tady zatím neutopil a rádi bychom čistý štít udrželi. Vy paddleboardisté jste pro nás potencionální nebezpečí, nám tento plán narušit.“ Vzhledem k přeplněnosti kanálu jsou tedy častější výlety do Troji nereálné, ale budeme se přes Českou paddle-boardovou asociaci snažit dohodnout alespoň občasné vyjížďky. Jinak Troja je z mého pohledu kanál relativně bezpečný, ale rozhodně se sem nevydávejte, bez někoho zkušenějšího.

Na kanál ve Veltrusech jsme se vydali začátkem září, plni obav jsme vyndali nádobíčko z auta a šli dohodnout se správcem podmínky, za jakých bychom mohli jezdit. Nebudu chodit okolo a rovnou vysmeknu velkou poklonu a dík panu správci Froňkovi, který s námi situaci probral a na kanál nás pustil. Ze začátku nás pozorně sledoval, ale poté co viděl, že žádné velké nebezpečí nehrozí nám ani ostatním účastníkům, nechal nás jezdit až do konce. Kanál ve Veltrusech je podle mne obtížnější, ale i zde se dá na dolním konci najít úsek vhodný ke hrátkám v proudu i vlnách. Je zde také podstatně méně lidí, právě proto zde zřejmě není s paddle-boardisty takový problém. Po dohodě jsme se však rozhodli, že bude dobré, aby měl přístup paddleboardů na kanály nějaká pravidla. Jde o to aby nedošlo ke zraněním, slalomový kanál totiž není žádná sranda! Česká paddle-boardová asociace, vydá pro kanály nějaká doporučení a bude nutné být jejím členem a těmito doporučeními se řídit (helma+vesta jsou samozřejmostí, board bez ostrých flosniček také), aby se nestal nějaký úraz a na kanály nás už nepustili vůbec. Více již brzy na www.paddle-boarding.cz.

Co říct závěrem, paddle-board je super sportovní náčiní, vhodné lehátko na opalování, podložka na spaní, tupá zbraň, modní doplněk vašeho obýváku a jistě si dokážete sami představit spousty jiných možností praktického využití ;-)

Pro zájemce jen info, že v Praze je možné si board i vypůjčit, ať už na pár hodin na Vltavu, nebo na více dní neznámo kam. Další půjčovny se nachází na Lipně a doufáme, že v příští sezóně budou stále přibývat.

Ještě bychom chtěli poděkovat firmám jako Starboard, paddleboardshop.cz, Oxbow a Severne, kteří se starají o naše vybavení.

Všechny zdraví a na vodě se těší Zímák (CZE 777) a Roťák (CZE 3)

Krumlovský Maraton 2011

Krumlovský Maraton 2011

                Plány zúčastnit se Krumlovského maratonu 2011 na paddleboardech jsme spřádali již dlouhou dobu. V létě jsme úsek několikrát projeli a shledali, že by se to mělo dát celkem v poho. Jen nás trochu strašilo ono datum, přece jen na začátku října již nebývají vyloženě vysoké teploty a naše neopreny nejsou nejsilnější. Celý týden před závodem panovalo nádherné počasí s teplotami, za které by se ani léto nemuselo stydět. Byli jsme se svézt v Praze-Troji na kanál, abychom přípravu opravdu nepodcenili.

Trénink by tedy byl, ale co jsme opravdu nečekali a netrénovali, byl skok teplot o 20°C během pár dní. Páteční večerní příjezd na Lipno při teplotách kolem 4°C naznačoval, že se předpovědi meteorologů skutečně vyplní a sobotní den bude opravdu chladný. Start paddleboardů byl z Rožmberka a ranní teploty kolem 6°C nás opravdu zaskočily a nebyla to rozhodně věc poslední. Zabaleni v zimní oblečení jsme se zaregistrovali, nafasovali startovní čísla a jali se nafukovat boardy. Na pevných  prknech jelo také pár lidí, ale my nechtěli riskovat a tak jsme vzali osvědčená a prakticky nerozbitná prkna od REDu. Start byl naplánován na 11:20 a tak jsme se lehce po 11 začali oblékat, ale jaké bylo naše překvapení, když nebylo ani 11:10 a zazněl startovní výstřel!

Na start jsme tedy doklusali se značným zpožděním a i to mělo za následek naše spíše výletnické tempo a menší nasazení během závodu. Po vcelku bezproblémovém překonání prvního jezu nás čekalo mnoho km bez větších překážek, ale hnací „motor“ v podobě občerstvení u přeběhu na Pískárně se blížil každým záběrem. Za tuto pasáž patří organizátorům VELKÝ dík. Čaj tekl proudem a nedovedu si představit lepší rychlé občerstvení než Milku, banány a další ovoce :-)

Posledních 10 km po občerstvení uteklo doslova jako voda. Zpestřením bylo jistě několik jezů, které bylo potřeba překonat a které byly, co se bezpečnosti týče, skvěle zajištěné. Kluků v sucháčích, kteří lovili celý den pod jezem ty méně zdatné, mi bylo opravdu líto, teplo jim rozhodně být nemohlo.

Cílovou pásku nakonec protlo 425 lodí s celkem 920 závodníky na palubě, mezi těmito šťastnými bylo i 19 paddleboardistů. Největší radost mohl mít jakožto mistr ČR 2011 Jan Veber z Lipna, za kterým v těsném závěsu zakončovali Zdeněk Šimeček a Matěj Bulhar, všichni borci na RED Paddle boardech. Během cesty jsme se zahřívali pádlováním a cesta tedy byla OK, ale na břehu nepomohl ani dobrý guláš, který pro nás byl připraven a po pár minutách jsem byl promrzlý až na kost. Rychle tedy převléct a hurá na vyhlášení. Maraton se letos i přes nepřízeň počasí vydařil!

Dík patří hlavně organizátorům, slečně řidičce znalé místního terénu za odvozy i velkou podporu v cíli a pak za mě také Starboardu, Severne, RED a Oxbow za materiálovou podporu.

Už jsem zvědavý na příští 10. jubilejní ročník, který se údajně bude konat v sobotu 13.10.2012.

Věřím, že nás bláznů na prknech se sejde ještě mnohem víc! :-)

http://krumlovskymaraton.com/

GPS speed!

Na konci srpna to na Mlejnech pěkně fouklo viz: http://zpravy.idnes.cz/vichr-prevratil-na-novych-mlynech-osmnact-lodi-jachtare-lovil-i-vrtulnik-1li-/krimi.aspx?c=A110918_140112_brno-zpravy_jan
Týden předtím panovali ještě drsnější podmínky a tím pádem ty nejlepší podmínky pro windsurfing.

 Mimo pěkný poletů.

Řízných hazl.

 Synchronních poletů.

Se mi povedlo zajet 3. nejrychlejší čas v ČR pro rok 2011 na windsurfu. Hodnota: 64km/h!!! :-D

Paddle na Vltavě

Návraty z dovolené jsou vždy krušné, ale když jsme se vraceli letos z Chorvatska, napadl nás ďábelský plán, dát si po cestě horní tok Vltavy na paddleboardech. Po zkušenostech z jarního sjezdu této české vodácké mekky a tréninku v Pražské Troji jsme se těšili jak dopadneme nyní. Stav vody byl o pár centimetrů vyšší, nežli v srpnu a neustálý déšť sliboval sice méně zábavy a opalujících se slečen na břehu o to více srandy na vodě i ve vodě :-)

První den jsme ještě s Petrem a Verčou dali úsek z Nového Spolí na konec Krumlova, který je na jezy asi nejbohatší. Na některých jsme se zasekli na pěkně dlouhou dobu a ten pod zámkem jsme začali ve stoje dávat až na pátý pokus. Nezklamala oblíbená Lyra, která vypadá nebezpečně a sožitě, ale při správném najetí se dá dát bez problémů. Večer jsme tedy příjemně unaveni zavítali do místních hospod a klubů a začali spřádat plány na další dny. V úterý jsme byli domluveni s partičkou z ČB gymplu, zbývalo tedy zaplnit pondělek. Krumlov vyhrál a tak jsme se opět vrhli v Novém Spolí do vln a dali si to tréninkově až na Zlatou Korunu.
Večírek ve Vyšším Brodě a přivítání se zbytkem partičky bylo velkolepé. Druhý den nás čekal zatím nepřekonaný skokanský jez ve Vyšším Brodu, večerní přípravu jsme proto nepodcenili!
Jez zřejmě všichni znáte, má pro vodáky nalevo propusť, kde je na začátku asi metrový skok, poté 10-20metrů skrz vlnky a dole válec. Pro paddleboard zde vyvstává problém v podobě zaseknutých flosniček za nízkého stavu vody a následného rozštípání se do vlnek zakončené krásným sjezdem „po zadku“ do válce. Toto jsme již zakusili a proto jsme se těšili, že za vyššího stavu vody pude překážka zdárně překonat.
Povedlo se nám to oboum hned na první pokus. Výsledky a pocit opravdu stojí za to!
Z úterý na středu jsme přespali v tábořišti U Fíka.
Ve středu jsem dostal nějakou virózu a tak jsem strávil den v posteli, ale Kuba lásil, že i úsek od Fíka do Nového Spolí stojí za to a jsou tam dva pěkné jezy.

Závěrem díky bandičce z CB gymplu, že nás tak rychle a přátelsky vzali mezi sebe, mnohým vodákům, které jsme po cestě potkali za „občerstvení“ a konečně našim prknům RED, že to všechno přežily vcelu!